PÉČE O DÍTĚ PO ROZVODU
Péče o dítě po rozvodu
Mají-li manželé nezletilé děti, rozvodovému soudu vždy předchází soud, který rozhoduje o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu. Stejným způsobem rozhodne soud, když spolu nežijí nesezdaní rodiče a nedohodnou se. Pokud se dohodnou, mohou, ale nemusí si svou dohodu nechat schválit soudem. Mají možnost volby. U manželů dohodu vždy musí schválit soud, pokud se nedohodnou, rozhodne soud sám.Po rozvodu nebo rozchodu rodičů může soud svěřit nezletilé dítě buď do společné nebo střídavé péče obou rodičů nebo do výlučné péče jen jednoho z nich.
Výlučná péče
Výlučná péče znamená svěření dítěte do péče jen jednoho z rodičů. Druhý rodič nadále zůstává jeho zákonným zástupcem a má právo se plnohodnotně podílet na výchově dítěte, má právo spolurozhodovat o významných věcech týkajících se dítěte, jako je zejména určení jeho bydliště, výběr školy nebo pracovního uplatnění a rozhodování o neběžných léčebných a obdobných zákrocích. Pokud se rodiče nedohodnou, nebo pokud rodič, který má dítě v péči, toho druhého z rozhodování o těchto záležitostech vyloučí, mají kterýkoliv z rodičů právo požádat soud, aby rozhodl. Spory o to, kam bude dítě chodit do školy, jsou v poslední době čím dál častější. Při výlučné péči je možné (není to ale nutné) upravit soudně rozsah styku dítěte s druhým rodičem. Úprava je výhodná tam, kde rodiče spolu obtížně komunikují. Styk s dítětem má pak svůj jasný řád a není závislý na vůli žádného z rodičů. Nevýhoda je ta, že pokud není vůle, není možné ani dělat ve styku změny. Rodič, který má dítě ve své péči, musí režim stanovený soudem dodržet. Naopak to (bohužel) neplatí. Styk s dítětem je právem rodiče, nikoliv jeho povinností, takže pokud oprávněný rodič styk nedodrží, není možné jej sankcionovat. Pokud se to však opakuje, lze podat návrh na změnu rozsahu styku.Společná péče
Dříve velmi málo využívaný institut, který byl určen zejména pro rodiče, kteří spolu zůstali bydlet v jednom bytě či domě, nebo měli byt ve stejném domě a o děti pečovali v zásadě společně, to znamená, byli schopni se úplně na všem dohodnout. Při společné péči se nestanovovalo výživné ani jednomu z rodičů. V poslední době s rozmachem mediací a tím sporů vyřešených dohodou při mediaci, která je následně schvalována soudem, se tento institut společné péče opět dostává ke slovu a existují i dohody o společné péči, kde rodiče nebydlí přímo na jednom místě, nebo se v rámci společné péče dohodnou i na placení výživného. Výhodou společné péče je maximální svoboda pro rodiče, kteří si mohou péči o děti rozdělit a upravit zcela tak, jak to vyhovuje jim i dětem. Nevýhodou je, že se jedná o institut, kde nemusí být nic pevně stanoveno, takže je skutečně nutné, aby rodiče spolu dobře vycházeli, na všem spolupracovali, nedělali si naschvály, byli dohodnuti na všech platbách pro děti, způsobu rozhodování o důležitých i běžných věcech.Střídavá péče
V poslední době nejvíce „moderní“ a také nejvíce diskutovaný institut. Jak mezi rodiči, tak mezi psychology i soudci má řadu příznivců i řadu odpůrců. Existuje názor zkušených psychologů, že dítě na rozvod doplatí vždy a ulehčit mu to může pouze schopnost rodičů se dohodnout, takže kde není dohoda rodičů, ale oba se chtějí o děti starat, tam jedině střídavá péče je donutí k tomu, aby spolu v zájmu dítěte komunikovali a upozadili své osobní spory. Jiní zase naopak prosazují, že střídavá péče patří tam, kde rodiče jsou schopni spolu dobře komunikovat. V každém případě platí, že rodiče jsou ti, kteří znají své dítě a jsou schopni odhadnout, zda jejich dítě zvládne se na tento typ péče adaptovat nebo ne. Pokud se rodiče nedohodnou, musí počítat s tím, že o tom, co je dobré pro jejich dítě bude rozhodovat soudce, který dítě nezná a který sám má své různé osobní zkušenosti, které ho formují. Soudce nebude hledat spravedlnost a ani nemá hledat spravedlivé řešení pro rodiče. Střídavá péče nemá být o spravedlivém podělení dítěte mezi rodiče. Soudce rozhodne, co je dle jeho názoru nejlepší pro dítě. Velmi často to, co je dle soudu nejlepší pro dítě, není nejlepší pro jednoho z rodičů, a mnohdy ani pro jednoho z nich.
Výrazně více se po novele občanského zákoníku dbá i na názor dítěte samotného. Zákon stanoví hranici 12 let pro schopnost dítěte vytvořit si na věc vlastní názor a tento sdělit. Řada dětí je schopná však již daleko dříve své vlastní názory formulovat. Mnohdy tedy soud bere zřetel i názor mnohem mladšího dítěte, než je zákonná hranice.
Málokteří rodiče ví, že střídavá péče nemusí být nutně pouze režim 50/50. Dohodou lze upravit i odlišný režim, který může odrážet potřeby dětí i rodičů.
Rozešli jste se s partnerem, máte nezletilé dítě a budete řešit jeho péči? Než se rozhodnete, co budete navrhovat, zkuste se na chvíli zastavit, nemyslet na to, co byste chtěli Vy, ale vžít se do role svého vlastního dítěte. Zkuste si odpovědět na to, co by pro Vás na jeho místě bylo to nejlepší. Pokud je to jen trochu možné, pokuste se o dohodu s partnerem. Věřte, že velmi často platí, že i sebehorší dohoda je lepší, než soudní rozhodnutí.
Autorka textu: Míša Kovaříková
další články
