JAK SE VYJADŘOVAT OPRAVDOVĚ?

Komunikovat. Mluvit. Vyjadřovat se... ať tomu dáme pojmenování jakékoliv, tak vždy končíme zpátky u sebe. Nehledě na to, zda komunikujete se svým deníkem, vedete vnitřní dialog, nebo máte vztahovou debatu... Nikdy ve skutečnosti nejde o to, JAK ani CO říkáte, ale nejdůležitější je PROČ? (Jsem si samozřejmě vědom toho, že i to JAK to říkáme a CO říkáme má svou váhu. Nicméně bez toho vyhranění či, chcete-li, zúženého pohledu bychom se k PROČ nedostali ... a to by byla škoda.)

Kde se ztrácíme

Hledání vlastního hlasu, toho mého a opravdového, se neděje jen ve zpěvu, ale ještě více v životě. I když nám analogie se zpěvem může dobře posloužit jedním aspektem. Pokud sáhnu ke zkratce, tak valná většina lidí nezpívá, protože uvěřila nějaké autoritě, že to neumí. Obdobně se často stává, že nějaká naše přirozenost, kterou díky svému temperamentu projevujeme, není dlouhodobě vhod našim rodičům, učitelům či trenérům. A ti pak vynaloží značné úsilí na naši korekci a nápravu k obrazu svému. Jenže tím ztrácíme kousek po kousku svou autenticitu. V dospělosti pak z našeho původního Já zbude už jen torzo po dlouhodobé redukci a podmiňování. Podmínečnost je právě tím zlatým grálem, jak ovlivnit a měnit naturel respektive chování dítěte. Věty začínající často slovy jako „dokud", „pokud" nebo dokonce „buď..., a nebo..."

Jak na to přijdeme

Celkem snadno. Stačí se podívat na naše vztahy a na to, jak se v nich cítíme. Nejde jen o partnery, rodinu, děti, ale také o pracoviště či širší přátele. A samotným jádrem je pak vztah sama k sobě. Zda se dokážu za sebe postavit? Zda a nakolik o sebe dbám? Dokážu projevit sám k sobě soucit? Mám se už dost rád? Takové a další otázky nám pomohou udělat revizi toho, jak kvalitní vztahy máme. Dobrou motivací pro nás může být to, že kvalita našich vztahů určuje kvalitu našeho celého života. Většinou objevíme, že naše aktuální situace je kombinací více činitelů. Nejčastěji to jsou nepříliš jasně deklarované hranice, malá nebo proměnlivá velikost vlastní hodnoty, množství zlozvyků, které nám dlouhodobě neprospívají. A jako poslední, nikoliv však nejmenší je omezený emoční rejstřík jako zaručený ničitel možnosti se nad sebou slitovat a postarat se o sebe...

Kudy z toho ven

Nejprve si aktuální situaci musíme přiznat. Uvidět ji a pak se můžeme vydat zpátky pro sebe...Dokud si nedám víc práce s tím, abych zjistil více o sobě, tak je vedení nejen opravdové komunikace, ale i vztahů a života velmi nejisté. Takže nyní už jen stačí obrátit pozornost, tam kam je jí třeba. Pak nás čeká postupná změna díky vydání se na dobrodružnou cestu sebeobjevování.